Srdcervoucí ticho - Jedna z nejlepších

První půlrok sedmého ročníku v Bradavicích probíhal celkem v klidu. Každému bylo jasné, že je to spíše klid před obrovskou, nárazovou bouří, která smete vše živé.
Harry, Ron a Hermiona souhlasili, že poslední ročník v Bradavicích se alespoň pokusí dostudovat, přece jen bylo to přání ředitelky McGonagallové. Zároveň také souhlasili, že všichni budou pomáhat, jak nejlépe dovedou, Fénixovu řádu. Bradavice se moc nezměnily, ač už tu nebyl Brumbál, který zanechal Minervě dopis, ve kterém stálo, že Severus Snape se mu zavázal neporušitelným slibem, že kdyby bylo potřeba, zabije jej.
Bohužel se o tomto dopisu dozvěděli také Smrtijedi. Severus zmizel.
Nikdo nevěděl kam, až jedné noci přinesl do útrob Bradavic Hagrid něčí tělo. Harry, i když dopis sám četl, nikdy Snapemu neodpustil, co udělal.
Snape ležel na ošetřovně několik dní, později se naše parta od členů řádu dozvěděla, že byl doslova štván, a že neměl kam se uchýlit. Proto zvolil Zapovězený les, kde ho později našel Hagrid.
Jak měsíce plynuly, všude kolem zavládl falešný klid, který rval srdce doslova všem. Jediná Hermiona přestala cvičit s Fénixovým řádem útoky, obranu proti černé magii, kletby a také černou magii samotnou, která by všem mohla pomoci v závěrečné bitvě.
Nepřestala cvičit proto, že by chtěla, ale proto, že už to v jejím případě bylo naprosto zbytečné. Svým kouzelnickým umem se vyrovnala už kdekomu z řádu, a proto ji pan Weasley poprosil, zda by se nevěnovala více studiu, protože pak bude více času na Rona s Harrym.
Hermiona sice vyhověla žádosti, ale sama cvičila dál. Harry s Ronem si teprve teď uvědomili, jak moc je úžasná. Tahle dívka prostě stíhala všechno, měla nejlepší hodnocení ve škole, vedla BA, které sama znovu obnovila, stále se učila novým věcem. Stíhala všechny hodiny a sháněla v knihovně důležité informace pro řád. Bylo až neuvěřitelné, kolik toho tahle dívka zvládne a stihne. Dokonce pilovala své přemisťování a let na koštěti.

Nová ředitelka Minerva McGonagallová kroutila hlavou nad tím, jak může být mladá dívka tak schopná a flexibilní. Večer doslova padala vyčerpáním do postele, ale ráno byla už svěží a připravena na nové úkoly dne. Lupin byl znovu učitelem Obrany proti černé magii a Snape se po čase vrátil k lektvarům.
Harry s Ronem na jeho hodiny nechodili. Snape by je nechal bez problémů propadnout, ale Minerva nad nimi roztáhla svá ochranná křídla, takže ač na výuku nechodili, z každé hodiny dostávali známku nad očekávání. Ostatní na jeho hodiny, ač s obrovským odporem, teď už nejen proto, jaký byl, ale také proto co udělal, museli chodit. Hermiona by také nemusela, ale ona chtěla, chtěla být ve všem nejlepší a také byla. Nedokázala se na Snapea ani podívat a on na ni také ne, přesto všechny její lektvary byly perfektní.
Jediné, v čem stále pokulhávala, ač se snažila velice zdokonalovat, byl nitrozpyt a nitroobrana.

K tomuhle kroku se rozhodovala dlouho, příčilo se jí to, co chtěla udělat, ale od koho jiného by se mohla tyto dvě věci naučit, než od samotného mistra, profesora Snapea.
Po jedné hodině lektvarů, kdy opět dostala tu nejlepší známku, přes všechen hnus a odpor, setrvala ve třídě, než všichni odejdou, přistoupila ke katedře a pozorovala tmavé kachle na zemi.
Snape viděl, že se k němu přibližuje, proto nasadil svůj neutrální, znechucený výraz a dělal, že něco hledá v papírech. Ani jeden se na toho druhého nepodíval. Chvilku bylo ticho. Hermiona doufala, že ho ukončí právě profesor Snape, který vyřkne nějakou sarkastickou poznámku na její osobu, čímž se dostanou k jádru věci.
Nestalo se tak.
Hrobové ticho tedy musela prolomit ona, nevěděla jak, tak vyřkla jen jedinou větu, kvůli které přišla. „Potřebuji doučování.“
Ani jeden se na toho druhého stále nepodíval, Snape jen velice sarkastickým tónem doslova zasyčel: „Ne, to nepotřebujete“.
Hermionu, dříve tak plnou bázně a úcty k tomuto profesorovi, polil vztek.
Mohl by přece alespoň částečně odčinit to, jak všem ublížil, ne? Bezmyšlenkovitě sevřela pěsti. Chvíli bylo opět ticho a Hermioniny oči se zalily z neznámého důvodu slzami.
Možná to byly slzy vzteku, možná si vzpomněla na Brumbála, možná přemýšlela, co by řekli jejímu chování „spolužáci“, možná si říkala, proč tohohle bídáka tolik let chránila před Harryho urážkami, a nebo to také bylo všechno dohromady. Sevřenou pěstí uhodila do katedry. Snape zvednul oči, které se okamžitě střetly s ubrečenýma očima Hermiony. Jeho pohled byl plný úleku, překvapení, vzteku z toho, co si to právě dovolila, ale všechny tyto pocity byly jen na okamžik promítnuty v jeho obličeji, protože vzápětí se mu obličej zkřivil do nelidské grimasy plné odporu a sarkasmu. Než ale stačil cokoliv říct, promluvila vzteklým hlasem Hermiona: „Nitrozpyt a nitroobrana“.
Nebyl překvapen, věděl to celou dobu. Věděl, že ona bude jediná, jediná, která bude chtít být lepší a lepší, jediná byla tolik ctižádostivá, a přesto to nebyla její válka, ale válka jejího nejlepšího přítele. Věděl, že až nadejde den poslední bitvy, ona jediná ze tří kamarádů bude připravena čelit jí s takovou noblesou, lhostejností, silou a nadhledem, jakou by od ní nikdo nečekal.
V jednom si se Snapem byli podobní, chtěli být nejlepší a věděli, že do války city nepatří. Snape se po krátké chvíli zmohl na lhostejnou, sarkastickou odpověď: „Zítra večer.“
Hermiona se odtrhla od jeho pohledu a vyletěla ze sklepení jako střela, práskla za sebou dveřmi a učebna se zahalila do nic neříkajícího ticha.